Stránka obyčejné holky, která se občas potřebuje pořádně vykecat a rozhodla se, že k tomu zneužije právě tento blog.

Moje řeči o lásce

26. května 2015 v 2:24 | Bety |  V mé hlavě

Co je to vlastně láska?? Jak poznám že miluji, a jsem milována? Jak poznám že si to jen nemyslím? Vím co je to mít někoho rád, ale co je to milovat? Je to víc než mít rád? Láska se prý pozná tak, že máš o druhého větší strach než o sebe. Já mám i o rodinu větší strach než o sebe. Možná tak, že je ti s někým strašně moc hezky, ale to mi je i s kamarády.

Vždycky si říkám "A teď už budu skutečně šťastná!", no… a nejsem.

Nejlehčí tři druhy lásky.

První je ta dětská láska. To sem se jako malinká zamilovala do bráchy kamaráda a tajně sem si o něm večer snila, nechtěla jsem vůbec nic, a ani sem nic neočekávala. Stačilo mi jen když sme chodili do kina na pokémony, a nebo hráli hry. Když si to vezmu zpětně a porovnám s dnešní dobou, bylo to krásný v tom, že sem nemusela řešit nějaký problémy, starosti a kompromisy. Mělo to dost společného s dětskou bezstarostností.

Druhá láska je ta platonická. Ta láska, když strašně moc obdivuješ nějakou hvězdu. Třeba mě se líbí jeden zpěvák. Jeho písně jsou balzám na uši, krásně se u nich usíná, a krásně se u nich sní. Sní, o lepší přítomnosti, budoucnosti. To je krásný v tom, že ti nikdy nemůže ublížit, protože už od začátku víš jak to je a jak to bude.

Třetí láska, je ta zvířecí. Měla jsem sice křečky a myši, ale tu zvířecí lásku jsem zažila pouze jednou. U mýho pejska. Už od mala jsem si přála psa, a když se na mě konečně usmálo štěstí, byla jsem nadšená. Byl to můj malej prďola, parťák, nejlepší kamarád a mazel. Ikdyž mě opustil smutným způsobem, nikdy na něj nezapomenu, nikdy ho nepřestanu zbožňovat a každý den si na něj vzpomenu.

Teď tu tak sedím, a říkám si "Milovala jsem já někdy muže?" . Cítila jsem někdy k nějakému lásku? Ten silnej a hlubokej cit? A můžu si tím být jistá? Člověk prý když potká toho pravého tak to vycítí. Už jednou jsem si pomyslela že ten, který leží zrovna vedle mě je ten pravej, necítila jsem to, jen jsem si to myslela, nalhávala.
Když jsem ve třinácti letech poznala takovou tu první lásku, která po pár měsících skončila, tak už tenkrát jsem se trápila. Jenže po roce se ta samá láska objevila znova, a já do toho znova šla po hlavě, a snažila jsem se jí všemožně udržet. Docílila jsem toho, že jsme to spolu táhli dalších 6 let, ale poslední rok nebyl vztahem, spíše vězením. A ve chvíli kdy jsem potřebovala největší oporu, ve chvíli kdy mi bylo nejhůř, tak tu ten člověk nebyl. A nebyl tu z toho důvodu že by nemohl, ale z toho důvodu že nechtěl. A já už nebudu znovu zahazovat vše o co se snažím, pro někoho, kdo si mě neváží.
Prostě bych si jen přála někoho, kdo by mě jen tak sám od sebe obejmul, kdo by si na mě vzpoměl aniž bych mu to musela připomínat. Přála bych si někoho, kdo by mě rozesmál, a mlčel by, když by nebyla potřeba slov. Někoho, který by mi dodal sílu, a ne se mě snažil v jednom kuse ponížit.

Láska je krásná, netvrdím že ne. Je sladká když začíná a poznáváte se, je krásná když budujete opravdový vztah, ale co když skončí? Na místo nastoupí akorát hodně trápení, hodně bolesti, a hodně slz. Stojí to za to? Na tuhle otázku pořádnou odpověď neznám. Ale stále doufám v to, že jednou budu šťastná.

Co dalšího k tomu dodat??? Snad jen SHOW MUST GO ON!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 diarybymia diarybymia | E-mail | Web | 27. května 2015 v 17:01 | Reagovat

Máš pěkný blog! :-)

2 beetyss beetyss | Web | 27. května 2015 v 21:06 | Reagovat

Děkuji moc :-)

3 L. L. | Web | 2. června 2015 v 12:57 | Reagovat

nice web *-*

4 beetyss beetyss | Web | 24. června 2015 v 1:34 | Reagovat

Děkuju ti :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama