Stránka obyčejné holky, která se občas potřebuje pořádně vykecat a rozhodla se, že k tomu zneužije právě tento blog.

Duto a prázdno

7. října 2015 v 0:00 | Bety |  V mé hlavě

Název "Duto a prázdno" je v podstatě odpověd na název rubriky kde se tento článek nachází. Co je v mé hlavě? Duto a prázdno.

Vlastně ne až tak docela, samozřejmě tam mám milion myšlenek, ale i tak si přijdu prázdná. Myslím, že takový stav už každý určitě někdy zažil. I když v té hlavě něco máte, byli by jste mnohem raději, kdyby jste tam nic neměli, protože to, co vám právě zatěžuje vaší mysl je to, co vám nejvíce ubližuje.

Já ve své hlavě už nějakou dobu mám něco, co mi na radosti nepřidává, a nevím, jak se toho zbavit. Přemýšlím nad tím, čím jiným zaměstnat mou mysl, ale nepřicházím na nic. V takových chvílích si říkám, že bych docela uvítala mít místo nosu tlačítko Delete.

Snažím se ovlivnit mou mysl a především také náladu přes hudbu. Přece jen když si pustíte SCATMANa tak budete naladěni pozitivněji, než když si pustíte Goodbye my lover.

Takže já si pustím složku s výběrem hudby co se mi líbí, zapne se mi Mandrage - Tanči dokud můžeš, a v opojení začnu po pokoji tančit dokud můžu. Písnička dohraje a jako další se náhodně, bez mé pomoci pustí písnička O5 a Radeček - Máš mě na svědomí. V tu chvíli sebou beznadějně plácnu do postele a chut na pokračování v tanci mě přechází.

Padám a klesám a vracím se nahoru
a to jsem si myslel, že mám v tobě oporu
dřív možná dřív
vzdávám to, mizím a ztrácím se bůhví kam,
chtěl bych ti tolik říct a radši neříkám,
říct, něco říct.
Pod kůží mi prorůstáš,
je těžký nezůstat.
Máš mě na svědomí......

Další věc, která mě nedělá dobře, je večer a podzim. A ještě horší je podzimní večer. Říká se, že smutné, špatné či prostě negativní okolnosti mají největší průnik večer. A taky na podzim. Nezbývá mě než souhlasit. Je večer, lehnete si do postele a vaše představivost a mozek začnou fungovat. A najednou se vám v hlavě zmítá "co by, kdyby.." a toto fantazírování vás nenechá v klidu usnout. Najednou si uvědomíte že je vám docela zima, protože skončilo léto. A tak se podíváte a vidíte, že vedle sebe vlastně nemáte nikoho, kdo by vás zahřál. Není tam ten, od kterého by jste si přáli aby vás zahřál.

Další, a možná trošku zvláštní věc, je forma podpory. Nechápu, proč když mi někdo řekne "bude líp", tak mám chut si jít skočit. Třeba ze třetího schodu, žejo. Takovéto fráze by snad měli člověka povzbudit, naladit na správnou vlnu, tak si nedovedu vysvětlit, jakto, že na mě to platí naprosto obráceně. Zajímalo by mě, jestli kdyby mi někdo řekl "Už bude jenom hůř" tak zda i to na mě bude mít opačný účinek a začnu skákat radostí. Třeba do schodů, žejo. Taky by mě zajímalo, jestli jsem jediná kdo to takhle má, a mám začít přemýšlet nad tím jestli jsem zdravá, nebo zda je takových lidí více a můžu být v částečném klidu.

A jedna z nejnepříjemnějších a paradoxní věcí je zjištění, že ten, který vám nejvíc pomáhá, tak je to shodou okolností ten, který vás také nejvíce trápí. A proč? Protože v tu chvíli kdy vám pomáhá se k němu upnete ještě víc než kdy předtím. A on pak ten dopad do reality, na tu tvrdou zem není zrovna hezký.

Tak já si jdu pustit nějakou pořádnou diskotéku, at se roztančím, pořádně ohřeju a únavou padnu s doufáním, že hned usnu....


A nebojte se, BUDE PŘECE LÍP!! :-)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama