Stránka obyčejné holky, která se občas potřebuje pořádně vykecat a rozhodla se, že k tomu zneužije právě tento blog.

Milý Ježíšku..

20. října 2015 v 22:21 | Bety |  V mé hlavě
Milý Ježíšku...
Přála bych si nadupanou káru, nejnovější telefon, vilu se zahradou, šaty s vlečkou a bohatého ženicha! A honem!
A ted vážně.. Už jsem v takovém stádiu, kdy mě předvánoční nákupy deprimují, bálení dárků mě rozčiluje, a k největší spokojenosti mě o Vánocích přivede pouze to, když pod stromečkem najdu měkké dárky, ve kterých se budou ukrývat ponožky. Opravdu.
Příběh o tom, jak se mi během roku nevysvětlitelně zničí veškeré ponožky je ale už na jiný článek a nebo raději na žádný.

Když jsem se bavila s mým velmi blízkým přítelem o Vánocích, řekl něco, co byla naprostá pravda. A to, že Vánoce by se měli přejmenovat na Dárkoce.

Vánoce ještě pořád možná jsou svátky klidu, ale bohužel jen toho 24.12.
Předvánoce probíhají v "poklidu" a to tak, že se lidé rvou s nákupníma vozíkama ve všech supermarketech ve městě, vztekle se prodírají uličkama obchodu, hledají vhodný dárek, který když objeví, tak ho třikrát obrátí v ruce než si rozmyslí, zda-li se za takovou cenu právě tento dárek vyplatí. Další boj pak nastává když běháte po všech masnách a řeznictví a sháníte řízky, přičemž vám všude řeknou, že právě prodali poslední kousky. Naštěstí v zapadlém krámku najdete poslední ožvarky, tak je honem koupíte, protože je to vaše poslední možnost jak mít o Vánocích na talíři alespon něco, co se řízkům bude podobat. Když konečně dojdete domů, vyložíte náklad, který činí několik igelitek plný dárků, drobností a jídla. Možná si uvědomíte, že jste zapoměli koupit balící papír, ale jestli jste ho koupili, tak je to stejně jedno, protože při večerním balení dárků zjistíte, že jste ho koupili málo, takže druhý den vztekle běžíte do obchodu znova, cestou vezmete ještě pár věcí, kterých jste si předtím nevšimli, a přitom se jeví jako dobrý dárek, od pokladny se vracíte pro ten zpropadený balící papír na který jste opět zapoměli, zaplatíte a ploužíte se domů, kde dobalíte poslední dárky, poperete se s cukrovím, poperete se s bramborovým salátem, poperete se s řízkama, poperete se se sousedem který pouští hlasité koledy. Po tomto "poklidném" dnu unaveně zaleháte do postele, kde stejně nemůžete usnout, protože pořád přemýšlíte nad tím, zda máte připraveno všechno, co je potřeba.

A máme tu 24.12 - Štědrý den. Křestanský svátek, mimochodem.
Přeskočme k večeru, protože přes den se toho moc neděje, to je právě ten vyhlášený klid, který vám občas naruší jeden z přítomných, možná více z přítomných, kteří pořád dokola zpívají nějakou z koled, a vám už z toho vystoupla žilka na čele, ale i přes veškerý váš odpor se vám tato koleda dostala do hlavy, a vy si jí broukáte spolu s nimi.
U Štědrovečerního stolu se zúčastníte boje, o tom, kde kdo bude sedět. Ne však jen proto, že by jste si přáli nějaké vyhraněné místo, ale především proto, že je vás na tak malý stůl prostě hodně. Já jsem nejmladší z rodiny, tudíž jsem natlačená na nejmenší možné místo, a při každém pohybu ruky se dloubnu do žeber. Když se najíte, a že jste se museli přemáhat, protože jste celý den uždibovali cukroví, řízky, cukroví, bramborový salát a cukroví, přesunete se do obývací pokoje, kde už je připravený stromek a s ním i dárky. U nás to probíhá tak, že se půl hodiny dohaduju s bráchou o tom, že nechci sedět pod stromečkem a rozdávat dárky. Myslím, že toto je jedna z tradic naší rodiny. Vzniklo to, když mi bylo asi 11 let a můj starší bratr si pořád stál za tím že má rozdávat dárky nejmladší z rodiny. Já jakožto předpuberták jsem to odmítala, a do ted vlastně nevím důvody. A ačkoliv mi to už nijak nevadí, nemohla bych přeci bráchu připravit o tu radost, kdy mi bude sáhodlouze vysvětlovat, že se to takhle musí a přes to nejede vlak. Takže po promluvě do duše usedám pod stromek a podávám dárky. Když přiznám, že nám rozbalování dárků trvá zhruba tři hodiny, každý se podiví a pomyslí si, že máme pod stromkem určitě tři tuny dárků, ale tak to není. U nás to totiž funguje tak, že já podám jeden dárek, dotyčný rozbalí, a pak pošle kolovat všem přítomným aby se podívali, přičemž musí všichni říct obdivné a uznávající "jůůů", a už je vcelku jedno, jestli věc která se posílá dál je obyčejný šampon nebo pár ponožek. Toto je opět iniciativa mého bráchy. Minulý rok přišel s tím, že každý než dostane dárek zazpívá tři koledy, naštěstí mu to neprošlo!
Když se večer chýlí ke konci, uvědomíte si, že to možná nebylo zas tak špatný, zároveň se ale zděsíte nad tím, že rok uteče jako voda a všechny předvánoční stresy, nákupní horečky a touhy zrušit Vánoce se k vám zase co nevidět vrátí.

Děsím se nad výsledkem, neboť jsem tento článek chtěla pojat jinak, než takto.
Chtěla jsem jen sdělit, že jediné co bych si já přála je to, aby ve světě bylo více pravdy a méňe zla, aby lidé dokázali najít kouzlo v obyčejných okamžicích, které jsou mnohdy krásnější než jakákoliv materiální věc. Na Vánocích nemám ráda dárky, ale ten komediální děj, který u nás každoročně probíhá. A jestliže Vánoce jsou dnem radosti, pak každý den, kdy mě obejme ten, koho mám ráda, je mým dnem Vánoc. A když už by to mělo být i o dárcích, pak nezáleží na ceně dárku, ale na kreativitě a na tom, co tím chce člověk vyjádřit.

Příklad: Mě neskutečně potěšil vlastnoručně vyrobený dárek od mého skvělého kamaráda (Tímto zdravím Toníka! :)), který mi nakreslil nádherný obrázky. A jako rodina jsme se nejvíce pobavili nad dárkem, který stál deset korun.

A ještě něco, když jsem se zeptala jednoho úžasného člověka jak by on pojal den Vánoc, odpověděl mi takto: Snad něco jako DEN NADĚJE. Naděje, že lidé pochopí, že nejvyšším zákonem je Láska a Pravda a v ní tvořené činy. Vánoce mají být o setkání rodiny, přátel v místě bydliště, oslava života v němž budeme tvořit svět v hodnotách, být šťastní že máme zdraví a sílu tvořit.

Samozřejmě že každý má názor svůj, u každého to probíhá jinak a každý z toho má jiné pocity. Tohle je pouze můj pohled na tyto svátky. A hlavně je nutné brát to s nadhledem, já mám totiž oblibu zacházet trošku do extrémů. :)
Vánoce jsou jedním z nekonečných témat, můžete to brát z mnoha úhlů pohledu, třeba tak, co jsou to Vánoce a jak vznikli, ale i takto se to dá pojat.

Takže hlavně klidné nervy.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mlok mlok | 20. října 2015 v 22:55 | Reagovat

na tom je neco pravdy..uz se to zase blizi :-D  :-D  :-D  :-!  :-D

2 BeetysS BeetysS | E-mail | Web | 20. října 2015 v 23:01 | Reagovat

Však jsem psala, hlavně klidné nervy :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama