Stránka obyčejné holky, která se občas potřebuje pořádně vykecat a rozhodla se, že k tomu zneužije právě tento blog.

Můj rok 2015

29. prosince 2015 v 21:14 | Bety |  V mé hlavě
Tento rok už se chýlí ke konci, a já si v hlavě přehrávám všechny události co se letos staly, přemýšlím nad tím, co mi tento rok dal a co mi naopak vzal.

Poslední Silvestr, a tedy Silvestr v roce 2014 jsem nijak neslavila, a vlastně jsem ani neměla chuť ho slavit. Odůvodnila jsem to tím, že stejně rok 2015 nebude stát za nic (Dobře, řekla jsem to mírně vulgárněji), tenkrát jsem netušila, jak moc blízko jsem pravdě. Opravdu nestál za nic.

Hned na začátku roku se stalo něco, co se stát nemělo. Něco, co mi sebralo na nějakou dobu radost za života, a ikdyž už to bude téměř rok, pořád je mi smutno, když si na to vzpomenu.
"Díky" tomu, jsem přišla na to, jak moc vzácný můj vztah, je. Vůbec.
Jak moc dokáže být můj přítel oporou, a milujícím partnerem, když ho potřebuju. Nijak.
A tak, jak začali kvést rostliny a svítit jarní slunce, tak skončil náš zdlouhavý, několika roční a vlastně úplně zbytečný, hádkami prošpikovaný a lží nasáknutý vztah.
Bylo to tím, že jsem už nechtěla dál přetrvávat ve vztahu bez budoucnosti, ve vztahu, který mi bral spoustu energie, ve vztahu, kde pochopení, tolerance a štěstí bylo jen cizím slovem.
Možná to i bylo tím, že v mém životě se objevil někdo, kdo ve mě probudil skutečný cit, kdo mi ukázal hodnotu opravdové lásky a kdo se dokázal během krátkých chvil stát středobodem mého vesmíru. Tak moc jsem se zamilovala a tak moc jsem toužila milovat. Ani když mi tento muž zničil veškerou naději kterou jsem v něm měla, nepřestala jsem ho ctít a nepřestala jsem být po jeho boku, pomáhat mu se vším co bylo potřeba a na důkaz našeho přátelství jsem mu přestala vyznávat lásku. Nechtěla jsem se vrátit do starého vztahu, protože jsem věděla, že to nemělo s láskou nic společného a protože je mnohem lepší být sama, než se trápit ve statusu "Zadaná". A tak nastali měsíce volnosti, a doby, kdy jsem si mohla svobodně dělat co chci a s kým chci. Ovšem na muže, natož na nějaký potencionální vztah jsem neměla ani pomyšlení. V mé mysli jsem trávila dny tím, že jsem vzpomínala na téhož muže, který mě natolik okouzlil, dál jsem s ním udržovala kontakt, dál ho povzbuzovala a dál jsem se snažila být mu nápomocná a on si toho vážil. Snažili jsme se nevidět tu bolest a nechtěnou zradu, která byla v našem vztahu skrytá. Pořád se o to snažíme. Já se snažím především o to, nehýřit tolik emocema a hlavně nevyčítat a polykat hořkost zklamání.

Aby ale tento rok nebyl jen jedním velkým, smutným obdobím, nacházím pár lepších okamžiků.
Léto a část podzimu jsem strávila na brigádě, která mě na samém začátku děsila, a stresovala. A přes menší chybu, jsem si po chvíli tuto pozici nakonec oblíbila. Dokázala jsem sama sobě, že i přes můj introvertní vztah k neznámým lidem, dokážu dělat něco, kde právě tento přístup musí být narušen. Že dokážu být samostatná a zodpovědná a to natolik, že to snad má i budoucnost. Budu v to doufat, udělám proto maximum, a mohla by to nakonec být skvělá změna v dalším roce.
Udělala jsem zkoušky, takže jsem získala certifikát. Sice je to certifikát, který můžu využít pouze pro dvě pracovní pozice, ale i tak je to pro mě jistý pokrok, a můžu být na sebe trošičku hrdá.

Konečně jsem našla sama sebe. Vždy jsem věděla, co mě zajímá, ale už jsem nevěděla jak to využít. Nevyznám se v autech, nevím jak vypadá poslední kolekce od Diora a ve zkoušce IT zručnosti bych taky neobstála. Ovšem našla jsem si docela jinou cestu, přivedl mě na ní právě ten muž, a já se jí nehodlám vzdát. Ne kvůli němu, ale kvůli sobě. Dokázal mě nasměrovat a dokázal z čehosi, co mě zajímalo, udělat něco, co je důležité. Protože konečně někam patřím, konečně vím kam se mám zařadit, čeho se mám držet a s jakým ohledem určovat své hodnoty. A protože vím, že dokážeme to, o co usilujeme a proč jsme. Zmíněný muž se tedy stal velmi podstaným a důležitým člověkem v mém životě, a změnil toho více, než jsem myslela. Ve většině to bylo v dobrém. Nešlo by ho tedy vynechat a nezmínit.

Co se týče přátel, jestli se to tedy zrovna tímto slovem dá nazývat. Někteří přišli, někteří odešli, někteří zůstali. Tak by se to dalo shrnout.
Přestala jsem používat dohromady spojení Nejlepší a kamarád. Jednoduše jsem si přiznala, že nemám žádného nejlepšího kamaráda. Mám přátelé, to ano, ale nehledám mezi nimi toho nejlepšího.
Začala jsem používat upřímnost a přestala jsem z lítosti slibovat něco, co jsem vůbec slíbit nechtěla. Tím se vlastně ukázalo, kdo za něco stojí, a kdo ne. Možná by mi mělo být líto, že jsem tím ztratila některé "kamarády" (A tady jsou ty uvozovky opravdu velmi důležité), ale není. Protože nikdo by neměl se vším souhlasit a všechno odkývat jen proto, aby se všem zavděčil.
A tak v mém životě zůstali jen ti, kteří o to opravdu stojí. Jestli že bych měla zmínit nějakého člověka z tohoto roku, pak to bude můj kamarád, kterého jsem poznala také na jaře, a naše přátelství je velmi zvláštní, v tom neposkvrněném slova smyslu, samozřejmě. Kouzelné je v tom, že si opravdu nehrajeme vůbec na nic, jde nám to přátelství tak nějak samo a vídáme se celkem dost často, až se divím, že na to máme nervy. Neříkáme si jak moc se máme rádi, neprobíráme naše pocity každý den, a kdybych mu tohle dala přečíst, hihňal by se jak pavián po třech pivech a já bych ho musela kopnout do hýždí. Ale vyhovuje nám to takhle. Naprosto.
Taky bych ráda zmínila to, že jsem letos poznala někoho, s kým jsme se shodli, že jsme v povaze, v humoru, ve vnímání a ve vypořádávání se s emočníma situacema téměř stejný. Byl to zvláštní pocit, ale hezky zvláštní. Přímo magický! :)) Je totiž milá změna, když si o sobě myslíte, že jste snad jediný svého druhu s takovým chováním a hlavně myšlením, a najednou poznáte někoho kdo vám to vyvrátí, a tím přizná, že jste minimálně dva. Potkali jsme se na pochybné seznamce, ale strávili jsme spolu příjemný den ve vedlejším městě. A já doufám, že to nebylo poslední trávení společného volna a že víc takových dní nás v novém roce ještě čeká.

Co se týče rodiny, v tomto roce se žádné velké změny neudály, krom jedné pozitivní a to té, že se můj brácha přestěhoval zpátky do našeho města. Tudíž se vidíme, a možná častěji než bychom oba chtěli :D. V bytě, v tomto bytě kde teď sedím a píšu tento článek, se nezměnilo k lepšímu nic, ba naopak. Je to horší. A přitom bych jednu velkou příjemnou změnu uvitala. A dokonce si i dovedu představit jakou, ale o tom si nechám zatím jen zdát, a do následujícího roku se budu snažit jít jí naproti.

Tak já nevím, když se zamyslím nad tímto rokem, cítím, že mi letos víc vzal, než dal. Po té citové stránce určitě.
Silvestra trávím v práci, takže bujaré oslavy se také konat nebudou, ale budu doufat, že tím nenaruším nějaké čakry, a rok 2016 bude lepším, než byl rok 2015.


Všem lidem, kteří toto čtou, ale i těm kteří to nečtou, protože těch je o dost víc :D přeju hlavně spoustu sil a odhodlání do dalšího roku, který na nás všechny čeká. Přeju, aby se vše zlé v dobré obrátilo a každý, kdo ještě své štěstí nenašel, aby ho během roku 2016 objevil.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama