Stránka obyčejné holky, která se občas potřebuje pořádně vykecat a rozhodla se, že k tomu zneužije právě tento blog.

Nemám nadání na zadání

1. prosince 2015 v 22:23 | Bety |  V mé hlavě
Nemám nadání pro zadání aneb nejsem nadaná na to být zadaná.

Když si ted tak zpětně vzpomenu na mé předešlé vztahy, od toho prvního, po ten poslední, tak si uvědomím, že to vlastně všechno byla tragédie a komedie v jednom.
Jestliže bych se měla zamyslet nad vážnými vztahy, tak bych do toho započítala jen jeden, který vydržel ve své podstatě několik dlouhých let, ale když si vybavím ty malicherné hádky, věčně nekončící řešení hloupostí které nám přišli nesmírně důležité, tak bych i tady pochybovala o použití slova "vážný".
Pravdou je, že se člověk mění, a tím nemyslím vzhledem, ale především svými prioritami. Dříve jsem si nedokázala představit být nezadaná, protože jsem se bála pocitu samoty, nyní se spíše bojím toho, být zadaná, nebot se bojím pocitu nedůvěry a zbytečné ztráty času přebýváním ve vztahu, který by neměl smysl, tak jako to prozatím pokaždé bylo. Dříve jsem byla schopná být ve vztahu, kde byla láska pouze cizí slovo a kde jsme žili z toho že "nějak nám to funguje". Nyní bych nevydržela v takovém vztahu přetrvávat, nebyla bych schopna nepřijímat a nedávat city, které by podle mě v každém vztahu být měli.

Když jsem zjistila, že se pravděpodobně tak úplně nezbavím citů, které uchovávám k jednomu muži, tak jsem začala přemýšlet. Jestli je možné být s někým, koho budete mít upřímně rádi, bude vám spolu fajn, a nějakým způsobem to vlastně bude super. Až na jednu věc. Bude to takový klidný vztah, nebude to tak šíleně silná láska. Nebude to takový, jako když jste milovali celým svým srdcem a tělem, nebudete zažívat ty noci kdy jste si přáli aby se vám zdálo o vašem partnerovi se kterým momentálně jste. Necukne ve vás když uslyšíte jeho jméno, nebudete si číst vaše starší zprávy a usmívat se nad nimi, nebudete se dívat na hvězdy a myslet na chvíle které patřili jen vám. Zjednodušeně - "asi" to nebude ta upřímná láska nebo alespon zamilovanost.
Je jasné, že vztah po delší době už je jiný, já ted mám na mysli spíše ty začátky, a podle mě by začátky přesně takové nevinně nádherné být měli a jestli že ta počáteční zamilovanost přetrvává i spousty dalších let, je to jen dobře.

Nějak si nedovedu představit, že bych měla mít vztah, ve kterém bych nic takového nezažívala, a to i s ohledem na potencionálního partnera, kterému by to muselo být minimálně líto, pokud mě měl alespon trochu rád.
Zpětně se nechápu, jak jsem mohla takový vztah mít, ale vysvětluju si to tím, že dříve jsem si myslela že to tak má být, že takové to snění před spaním, patří jen k těm slavnějším a známějším u kterých je jasný, že s nimi nikdy nebudeme, a tak je vlastně skvělé si alespon před spaním představovat, jak sedíte s Tomášem Klusem pod hvězdami, a on vám hraje na kytaru, zpívá vám o vašem krásném úsměvu, načež přestane, pohladí vás po tváři a zašeptá něco krásného. Jak takové okamžiky dopadají, je na představě každého, já už jsem se rozvášnila až dost.
Co se na tom změnilo je to, že jsem skutečně poznala někoho, o kom si ted nechávám zdát, se kterým si přeju být, a se kterým, narozdíl od Kluse jsem tyto nádherné chvíle opravdu zažívala.
To proč spolu nemůžem být, je v této chvíli (a tomto článku) jedno.
Už je to nějaká doba a já mám pořád stejné city, a tak na mě padají obavy, jestli někdy vlastně přejdou, a já budu moct pocítit to samé k někomu, s kým bych být mohla. Nějak se mi zdá, že mé city spíše ještě sílí, natož aby mě opouštěli, a já tak jsem uvězněná v citovém vězení, které mi nedovoluje mít plnohodnotný vztah, a tak jen přežívám ze vzpomínek. Jakékoliv duševní hledání lásky je tak přesunuto na dobu neurčitou a jakékoliv fyzické záležitosti jsou odsunuty na ještě delší dobu, protože při jakémkoliv náznaku couvnu a couvu do patřičně bezpečné zony, nebot mi něco uvnitř nedovoluje cokoliv takového zažívat.
Tudíž jsem vzdala hledání klidného vztahu, vlastně jsem vzdala hledání JAKÉHOKOLIV vztahu, možná by se dalo říct, že čekám na zázrak. Snad poprvé v životě myslím na to, co chci já, a to je právě ta vášnivá láska, to nádherné užívání si každé chvíle, to nevinné snění, které se záhy změní ve skutečnost. Je to věrnost, bez jediného pomyšlení na někoho jiného, je to usmívání se nad společnými fotkami, je to nekonečné dívání se do očích toho druhého, jsou to dlouhé minuty ticha v objetí, kdy není třeba slov, je to naprostá touha po polibku od toho druhého, je to přání nikdy nekončícího vztahu... Od té doby co jsem poznala, že toto skutečně existuje, už nechci nic jiného.

Takže mi tak nějak nezbývá nic jiného smířit se s tím, že nezadaná budu pravděpodobně ještě dost dlouho. =)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama