Stránka obyčejné holky, která se občas potřebuje pořádně vykecat a rozhodla se, že k tomu zneužije právě tento blog.

Únor 2016

Seriál: Případy 1. oddělení

24. února 2016 v 17:51 | Bety |  Výběr filmů
Tak jsem včera dokoukala poslední díl skvělého seriálu Případy 1. oddělení a ještě teď jsem z toho celá špatná. Kvůli tomu, že ten díl se jmenoval Poslední případ, a hlavně kvůli tomu, že ten případ byl opravdu poslední, což potvrdil i pan Mareš a pan Malinda, kteří mají tento seriál na svědomí.
Mě ten seriál naprosto uchvátil, měla jsem radost když po ukončení první série se vyhlásilo, že bude i série druhá. Jak dlouho jsem na ní netrpělivě čekala, a jak rychle ji mám znovu za sebou.
Co jiného říct, kromě toho že ten seriál je mým nejoblíbenějším, vždy se k němu ráda vrátím a připomenu si ho. Zpětná vazba na každý jeden díl byla naprosto neuvěřitelná, lidé byli nadšený, dokonce i tací, kteří se považují za profíky v sledování krimi seriálů, tací, kteří se vysmívají a skoro je i uráží kriminálky typu Policie Modrava, tací, kteří za největší skvost kriminalistických seriálů považují Hříšní lidé a 30 případů majora Zemana.
Ale co se dá dělat, seriál prostě končí, rozhodně nebudu tvrdit, že mi to není líto, ale byli jsme utěšeni zprávou, že tito dva pánové, a tedy p. Malinda a p. Mareš připravují nový projekt, který by se nám mohl také hodně líbit. Necháme se tedy překvapit.
A k seriálu jako takovému: Každý díl jsem sledovala téměř bez hnutí, téměř bez dechu a byla jsem naprosto okouzlena hereckými schopnostmi všech herců. Co mě maličko mrzelo, bylo to, že mi přišla první série tak nějak více přátelská, druhá série byla v tomhle ohledu o něco smutnější, na kvalitě to ale nic nemění.
Pan Miroslav Vladyka mě rozesmál, byl to takový "trubka", nebo jak jinak to nazvat. Měla jsem ho tu mnohem raději než v pohádce Tajemství staré bambitky, kde vystupoval jako zlý rádce Ferenc.
Pan Bolek Polívka byl v tomto seriálu naprosto excelentní. Starý ale moudrý. Natolik skvělý, že jsem ho dokonce začala mít ráda jako herce, což se po filmu Kurvahošigutntag bohužel nestalo.
Pan Filip Blažek, ten mě svým hereckým uměním nepřekvapil. Ne snad proto, že bych o něm měla špatné mínění, právě naopak. Pana Filipa Blažka mám jako herce ráda už z jeho dřívějších rolí. Takže když jsem zjistila obsazení, byla jsem mile potěšena, že ho tam uvidím. A znova jsem se předsvědčila, že jemu prostě nejvíce sedí role policisty, jako už v seriálu Policajti z centra.
Pan Miroslav Hanuš samozřejmě taky předvedl skvělý výkon. A to jsem poznala tak, že jsem mu jeho roli arogantního, zlého podrazáka Korejse uvěřila, a opravdu jsem na něj při každém díle nadávala. Ale jedno se musí nechat - jeho hlášky v seriálu jsou opravdu vtipné.
Pan Igor Chmela, nováček v druhé sérii. Myslela jsem si, že mi nová postava bude nepříjemná, nakonec jsem ale byla překvapena. Místy jsem na něj měla vztek, protože byl až příliš důkladný. Místy mi ho dokonce i bylo líto, protože na něj chlapi byli zlý, a on na ně vždy koukal takovým štěněcím pohledem. :)
Pan Ondřej Vetchý. Vyšetřovatel Kozák, kterého dusil Korejs, ale nakonec vše dobře dopadlo. To je PAN herec. Stejně jako Filipa Blažka ho znám z dřívějších rolí, a stejně jako Miroslava Vladyku jsem i jeho viděla v pohádce Tajemství staré bambitky. Úžasný výkon - nelze jinak než chválit.
A nakonec.
Petr Stach. Jestli že někomu z České televize za něco vděčím, pak je to v první řadě obsazení právě tohoto herce do role Petra Anděla. Díky tomuto seriálu jsem přišla na tohoto úžasného herce. Jestli že na chvíli zapomenem na můj věk, na normální chování, a budeme chvíli trošku pubertální, pak si dovolím říci, že jsem se asi zamilovala. Herec sympatický, krásný, se skvělým vystupováním, s tak nádherným úsměvem, že mě to dohnalo k tomu, abych vůbec poprvé v životě napsala dopis s prosbou o autogram. Autogram přišel, a text který tam byl napsán mě akorát utvrdil v tom, že tento herec je i ve skutečnosti moc milý. Myslím, že k jeho výstupu v tomto seriálu nemám co jiného napsat, kritika by žádná totiž nepřišla a je až nadmíru zřejmé, že tento herec předvedl brilantní výstup, stejně jako ostatní.

Takže prostě jenom děkuji České televizi, hercům, režisérům, scénáristům, a prostě všem, kteří se na tomhle podíleli, za skvěle strávené chvíle u 22 Případů 1. oddělení. Snad se bude dařit i nadále, a věřím tomu, že se povede znovu něco tak nezapomenutelného.

Zleva: Petr Stach, Ondřej Vetchý, Bolek Polívka, Miroslav Vladyka, Miroslav Hanuš, Filip Blažek
(Foto k první sérii, kde Igor Chmela bohužel chybí)

Randění s Trávníčkem

10. února 2016 v 15:47 | Bety |  To zajímavé
"Všechny krásné věci jsou drahé. Například nový zub - 14 tisíc. Liposukce - 20 tisíc. Rande s Trávníčkem - 50 tisíc."

Já vím že to není nic nového, ale já jsem taky nikdy a nikde netvrdila, že nejsem zpomalená.
Na jedné nejmenované stránce je nabízená večeře s hercem Pavlem Trávníčkem. Co mě na tom ale udivilo nejvíc, je ta cena. Krásných 47 896 kč. Za to vám ale zaručují zažitek na celý život. To asi ano, i vaše peněženka na to nezapomene.
Zajímalo by mě, jestli nějaké movité dámy, popřípadě páni, to se nevylučuje, s největší pravděpodobností fanoušci právě tohoto pána, jsou schopný dát tolik peněz, za tři hodiny tlachání a kusu žvance.
Smutný na tom je to, že v ceně je i pohoštění, ovšem pouze jen pro vás a pana herce. Jestliže sebou budete chtít vzít svého lichváře, který vám na toto velkolepé rande půjčil již zmíněnou sumu, bude muset buď jen koukat o žízni a hladu, a nebo si svou polívku a vodu zaplatit sám.
Jednu z vět, kterou bych na této večeři pronesla, by pravděpodobně byla "Vůbec nemám pocit, jako by jste byl moje coura".



Další lákavou pozvánkou je taky večeře, tentokrát ale s imitátorem Petrem Martinákem. A asi to není takový šarmantní princ, protože večeře s ním vyjde na pouhých 32 267 kč a dokonce může být i o hodinu delší.
Líbí se mi ten nadpis. "Petr Martinák chce s vámi povečeřet" Ještě aby nechtěl, za 32 tisíc bych taky chtěla povečeřet :))
Bohužel i v tomto případě si váš lichvář hradí pokrmy sám.


Tuto stránku jsem zavřela poté, co mi byla nabídnuta opět společnost pana Trávníčka. Tentokrát ale ve formě hodinové vyjížďky na koni. A dokonce ještě levnější! 14 117kč. Bylo mi jasné, že by do sedla mého lichváře znovu nevzal, a tak jsem nad tím ani nepřemýšlela a stránky opustila. Navždy.
Dobře, stydím se a přiznávám že mě ještě na poslední chvíli upoutala rubrika "Hvězdný telefonát" a tak jsem na ní nedočkavě koukla. Objevil se tam opět Martinák, a nabízel za 2 319kč to, že vám zavolá. Detaily už jsem nečetla, protože jsem tu stránku už opravdu rychle opustila.

Tak já nevím. Chápu, že může být někdo natolik bohatý, že si tohle může dovolit. Možná i někdo může natolik fandit někomu ze zmíněných, takže možnost společného času pro něj bude opravdu tím nezapomenutelným. Já bych do toho ale nešla, a nejen proto, že bych se musela upsat nějaké milé společnosti, která by mi na tuhle srandu půjčila a já bych pak celý večer těmto slavným osobám akorát vyprávěla, jak mě za půl roku čeká exekuce, ale že to za to stálo. I kdybych měla peněz na rozhazování, neklikla bych na objednání zážitku. Opominu fakt, že netoužím po přítomnosti některého z těchto pánů, představím si, že místo nich bych měla možnost porandit za stejnou cenu s p. Stachem, který je můj number one. Vážně bych stála o jeho přítomnost, a o poznání celé jeho povahové osobnosti, ale ne zrovna za těchto podmínek. Skutečně bych si přišla jako zazobaný pán na jídle se svojí předraženou společnicí (volím mírnější slovo). A to by mi přišlo divné, nedůstojné a svým způsobem zvrácené a ponižující, a tím myslím pro nás oba.
Ikdyž já osobně nad tím kroutím hlavou, neodsuzuju někoho kdo na takový bezva zážitek vyrazí, protože proti gustu žádný dišputát, že.
_________________________

A nad tímhle přemýšlím před spaním, kvůli tomuhle nemůžu usnout. Chvíli na to jsem začala přemýšlet nad krabičkovou dietou. Říkala jsem si, že plastovou krabičku bych nepozřela, tu papírovou o něco lépe, ale ani tak by mi to moc nechutnalo. Po uvážení jsem došla k názoru, že jsem celkem trapná, otočila jsem se na druhý bok a raději si představovala něco, co se nestane, ale bylo by to fajn. A ne, nebyla to fajnšmekrová večeře. :)

Ten pravý a zase ty

9. února 2016 v 22:25 | Bety |  V mé hlavě
Přemýšlela jsem nad tím, jak se pozná ten pravý. Respektive jsem si říkala, jestli jsem toho svého pravého už poznala. Zda je to někdo s kým jsem si dnes psala, zda je to někdo s kým jsem se už někdy pohádala, zda je to ten, o kterým sním, zda je to někdo z mých přátel, či je to někdo, koho ještě neznám, ale poznám. Vzápětí mě napadlo, co když toho mého pravého nikdy nepoznám? Během mých myšlenkových pochodů jsem došla až k otázce, která zní, kolik lidí vlastně věří na to, že na světě existuje někdo, kdo je pro vás stvořen, je tedy ten váš pravý, ten opravdový partner, se kterým se najdete, poznáte, zamilujete, zůstanete, zemřete. Já tohle beru jako samozřejmost, že pro každého někde ten vyvolený je, a že nejdřív projdete pár vztahama, které nevyjdou, ale nakonec toho vyvoleného najdete. Jenže kolik lidí si to myslí stejně či podobně jako já?

Když jsem takhle přemýšlela, zase jsem došla v myšlenkách k tomu jednomu.
A tak se ptám, proč? Proč musím pořád, neustále, furt, v jednom kuse myslet na toho muže? Proč ať přemýšlím nad čímkoliv, vždy skončím u něj? Mám spoustu prázdných listů na kterých je nadpis témata, o kterém bych ráda psala. Například sny, loutky, příroda. Ale nenacházím slova. Jediné téma, u kterého mi slova nikdy nedojdou, je právě on.
Ten jediný, ten, kterého mám plné srdce, plnou hlavu, a upřímně i plné zuby. Plné zuby ho mám kvůli tomu, že se mi věčně vrývá do myšlenek, vtírá do mých představ a leze do mých snů. Tudíž to vlastně není jeho vinou, a kdybych mu to chtěla vytknout, nevím jak by se zachoval. Možná by se tomu bezradně smál, a až by viděl, že mě z toho do smíchu už není, tak by mě soucitně objímal, povzbudivě by se na mě usmál, a dal mi tím další důvod, abych si o něm v noci nechala zdát.
Nemůžu se utěšovat tvrzením "Je to zmetek, je to parchant" protože vím, že to tak není, a protože bych se musela sama za sebe stydět, kdybych si něco takového chtěla vtlouct do hlavy. Vím, že on je takový, jaký jsem si vždy přála aby můj životní partner byl, a o to víc mě on štve, a zase to není jeho vinou.
Vážím si každého úsměvu co mi věnuje, každého slova co mi řekne, každého obejmutí, každého svěření se, každého povzbuzení, každého zavolání (dokonce i toho ranního, kterým mě vzbudí, a to je u mě co říct). Važím si jeho důvěry kterou ve mě vložil, jeho náklonosti kterou mi projevil, jeho času který semnou strávil. Ale. Všechno má své ale. U mě to ale je to, že nevím jak dlouho ještě tohle budu zvládat.. Nevím, kdy přeteče můj pomyslný pohárek trpělivosti, a já i přes ten velký vděk, že jsme si tak blízko, se rozhodnu že odloučení bude tím nejlepším možným řešením.

Není lehké žít jako kamarádka někoho, koho by jste chtěli líbat, milovat, a prožít s ním život.
Nemůžu tvrdit, že jsem smířená s tím, že spolu nebudeme, ovšem nedávám si naděje, že bychom spolu nakonec být mohli.

Ten den, kdy se rozhodnu rozloučit se, může přijít. Může to být za týden, za měsíc, za rok. Bude to tehdy, až se rozhodnu být tak nějak sobecká, a budu cítit, že je to tak pro mě správné. Až tehdy půjdu dál a zanechám za sebou spoustu našich nekončících konverzací, spoustu smíchu, spoustu několika hodinových telefonátů, spoustu zvláštně hezkých oslovení, spoustu nenápadných doteků, spoustu skutečných a nádherných polibků, spoustu vzrušujících pohlazení a spoustu okamžiků, kdy jsem si díky němu připadala důležitá a součástí něčeho perfektního.
Do té doby tu ale budu s ním. Protože si nedovedu představit probuzení se do dalšího dne s tím, že tu pro mě najednou není a já musím žít bez něj, důležitého člověka v mém životě. Ta představa že by to tak mělo být mě teď ničí.

Teď ano.....