Stránka obyčejné holky, která se občas potřebuje pořádně vykecat a rozhodla se, že k tomu zneužije právě tento blog.

Březen 2016

Bylo, nebylo a není

14. března 2016 v 2:17 | Bety |  V mé hlavě
Propadám do tmy
Příběh: Metaforické vyobrazení skutečnosti
Na chvíli jsem přestala vnímat realitu, ocitám se na pustém ostrově na kterém se nenachází nic, jsem tu sama. Snažím se dostat se zpátky na zem, přeju si, abych se z tohoto místa dostala pryč, nechci tam už nadále být. Ocitla jsem se tam tak rychle, že nevím jak se to stalo, ale vím, že nezvládám tam přežívat. A teď najednou vidím tebe, ve své lodi pluješ okolo, ve mě se probouzí naděje, že jsi můj zachránce a odvezeš mě do bezpečí. Mýlím se. Pluješ okolo mě, krásně se na mě usmíváš, vesele mi máváš a povzbuzuješ mě, že to zvládnu. Mám slzy v očích a prosím tě, ať mě zachráníš, ty ale děláš že mé nařky neslyšíš. Pokrčíš rameny, říkáš že nemůžeš, na tvé lodi už pro mě není místo, pořád se usmíváš, a pomalu mi mizíš z obzoru, zůstává po tobě jen silueta v dáli a do mé paměti se vrývá vzpomínka na tvůj úsměv, za kterým se skrývala nejistota. Otáčím se k oblakům, a ptám se, jak dlouho na ostrově ještě budu uvězněná, ale odpovědi se mi nedostává.
(Ta loď je tvé srdce, a ten ostrov jsou mé city k tobě)

Nerad to slyšíš, ale mé city k tobě pořád zůstávají stejné, nic se na nich nezměnilo. Rekordně rychle sis našel místo v mém srdci, a zabydlel ses v něm. Kdyby jsi byl zkažený, jako dokáže svět být, tak tě nepustím tak blízko, ale ještě jsem nepotkala člověka s tak čistou duší, bez špatných nebo sobeckých úmyslů.

Řekli jsme si víc, než říct se může, slova už nejde zpátky vzít... Jsem ti dál, než kdy dřív....

Dokázal si mi ukázat jiný pohled na život, dokázal si ve mě vzbudit to, co bylo ukryté někde hluboko ve mě, jedním dechem jsi mi vykouzlil úsměv na tváři, a všemi okamžiky v tvé přítomnosti jsem poznala pocit absolutního štěstí, který byl pro mě dosud nepoznaný.
Zamilovala jsem se do tvé duše, tvého poznání a poslání, zamilovala jsem se do tebe celého. A to takovým způsobem, že jsem byla odhodlána s tebou jít cestou života, až do posledního vydechnutí.

Oheň v tvojich očiách pre mna horieť neprestal.... Dokedy to eště netuším, len dúfam, že odnesie to čas.....Preklinám tieto chvíle, preklínám rána ktoré sú, keď smútok čo mi nosíš, má tak zvláštnu noblesu....

Myslím, že lidí jako jsi ty člověk za život nepotká mnoho. Nebudu ti vypisovat jaký jsi, moc dobře můj názor znáš. Proto jaký jsi tě nechci opustit. Nemůžeme spolu být tak, jak bych si ze srdce přála, ale nedovedu si představit že bychom neměli být vůbec. Nejsi můj přítel, jsi má spřízněná duše, a to je mnohem více. Já se k tobě nikdy neotočím zády, protože jsi mi otevřel své srdce, projevil si ke mě náklonost a důvěru, toho si moc vážím a i nadále chci být tou, které se svěříš se vším co tě napadne, co tě trápí a co tě těší.

Slyším tvůj hlas uvnitř ticha, s iluzí si nahlas tyká. Já z tvých dlaní chci svou sílu brát...

Hořím láskou k tobě, ale i přesto si přijdu prázdná. Postrádám ve svém životě toho, se kterým bych si přála znovu ležet pod hvězdami a zastavit čas. Stále vzpomínám jak jsme se poprvé obejmuli, jak jsme leželi u sebe, povídali jsme si a hladili jsme se. Pořád dokola na to vzpomínám, do očí se mi derou slzy a já si přijdu jako člověk, který žije ze vzpomínek na něco, co bylo krásné, ale rychle odešlo.

Chtěla jsem tě milovat, ale ty jsi mi to zakázal.
Pořád tě miluji, i když nemohu.
Chci ti být na blízku, za všech okolností.
Nesnažím se na tebe zapomenout, snažím se naučit žít s pocitem bolesti, že miluji, ale neměla bych.
Napořád zůstaneš mým nesplněným snem.

Říkáš mi bojovnice, ale je to vůbec pravda? Bojovníci bojují za sny, já boj o svůj sen vzdala.

Když někoho milujeme opravdu upřímně, stavíme jeho štěstí před své vlastní.
Tudíž já ti opravdu upřímně přeji, aby si byl štastný. Vím, že to není a nebude semnou, ale těším se ze tvého úsměvu, tak ať jich je co nejvíce. Jak říkáš, vše je jak má být. Takže asi i toto.
Já to už nemohu nijak ovlivnit, ale opravdu bud štastný a měj krásný život.

Ve chvíli, kdy jsem dopsala poslední řádky a znovu si představila tu skutečnost, že ve tvé lásce pro mě opravdu není místo, tak mě opustila radost a zaplakalo srdce.

Možná je konec, ale tady to neskončí. Jsem tu pro Tebe, jestli o to stojíš.
Dotkl ses mého srdce, mojí duše.
Změnil jsi můj život a všechny mé postoje.
Láska je slepá, to jsem věděla, když jsi oslepil mé srdce.
Políbila jsem tvé rty a držela tvou dlaň, sdílela jsem tvé sny.
Znám Tě dobře, vím, jak voníš.
Byla jsem na Tobě závislá.
Sbohem lásko.
Sbohem příteli.
Byl jsi ten pravý.
Byl jsi pro mě ten pravý.

Jsem snílek, ale když jsem vzhůru, nemůžeš zlomit mého ducha - bereš si jen mé sny.
Tak na mě mysli zatímco půjdeš dál.
Vzpomínej na nás a na vše, čím jsme byli.