Stránka obyčejné holky, která se občas potřebuje pořádně vykecat a rozhodla se, že k tomu zneužije právě tento blog.

Květen 2016

Mělo to být jinak

28. května 2016 v 21:29 | Bety |  V mé hlavě
Dnes si tak sedím u počítače, poslouchám hudbu, detoxikuju se po včerejším večeru a rozjímám nad životem. Nevím, zda na můj dnešní hloubavý stav má nějaký podíl mé střízlivění, každopádně moje sice utahané tělo ale za to čilá mysl určitě ano.
Přemýšlím nad tím, co jsem kdy od života chtěla a jak jsem si dřív představovala svou budoucnost.

Když jsem byla malá, chtěla jsem být veterinářkou. Z jednoho prostého důvodu - Chtěla jsem pracovat se zvířatama. Jenže v té době jsem si to barvila na růžovo. Vůbec jsem si neuvědomovala, že právě veterináři musí v hodně případech čelit nepříjemným pohledům, zážitkům a pocitům, což bych já prostě absolutně nezvládala. Protože to, na co nemám žaludek je pohled na trpící zvíře, ať už je to naživo, nebo na fotce. Tudíž jsem šla na učňák studovat obor, který mě do teď nebaví a zaměstnání i brigádu mám v úplně jiném odvětví. A do teď nechápu, jak můžou chtít po 14ti leté holce aby se rozhodla, co chce v životě dělat, když v tom nemám jasno skoro ani teď.
Naivní jsem byla i v 17-18ti letech, když jsem si představovala, že můj vztah s partnerem bude trvat věčně. Tenkrát jsme bydleli spolu u nás a všechno bylo zalité sluncem. A já jsem si myslela, že ve 20ti letech už budeme mít oba stabilní práci která nás bude bavit, vlastní zázemí někde v přírodě, místo dětí se budeme starat o psy z útulku a stále k sobě budeme hořet láskou. Haha. A realita?
V devatenácti jsem ten rozpadající se vztah ukončila i s jeho pomocí, neboť už se v něm dále nedalo setrvávat. Partner vyměnil lásku ke mě za lásku k penězům a všemu ostatnímu, a mě přetekl pomyslný pohár trpělivosti. Z jakéhosi vztahu vznikli jen lži a tak se odstěhoval. Moje práce bylo bídné roznášení novin za almužnu, za kterou jsem stěží mohla koupit léky pro našeho pejska, kterého jsme si pořídili, a který nás již opustil. Realita se ani trochu nepodobala představě, kterou jsem si dříve vysnila.
A když jsem po čase potkala muže, který chtěl to samé co já a ke kterému jsem začala cítit skutečnou lásku, začala jsem si být poprvé 100% jistá že to je ten pravý, že spolu budeme. Že do roka budeme ten nejšťastnější pár a už jsem si zase a znovu malovala na růžovu naší budoucnost. Právě teď je to rok, a realita je zase jiná. Ano, jsme si blízcí, jsme užasní přátelé, a je to jeden z těch nejblížších lidí které mám. Víme o sobě všechno a také si všechno říkáme, což je jednoznačně krásné, ale nejsme pár. A mě trvalo celý ten rok než jsem se s tím smířila.

A tak si tak říkám, má vlastně cenu si představovat budoucnost? Nemá.
Dříve jsem si plánovala naivně budoucnost do každého detailu, měla jsem vysoké požadavky na můj život a po každém pádu jsem ty požadavky na štěstí snižovala. Teď už mi jen postačí být šťastná, ať už to obnáší cokoliv. Tak nějak jsem rezignovala na vysněnou budoucnost, na čekání na to, co může, ale nemusí přijít. Prostě mi zřejmě už stačí jen pár krásných chvil, aspoň těch pár momentů kdy se šťastná cítím.

Za chvíli mi zase bude o rok víc, a co si budu přát? Nic, tentokrát už vůbec nic.
Dříve jsem si přála kubánský doutník a víno Armand de Brignac, teď jsem šťastná za pívo a startku. Asi tak :)


Poznatky týdne

28. května 2016 v 18:49 | Bety |  Osobní poznatky
Tak předně bych chtěla napsat, že v této rubrice budou mé užasné a pro ostatní nepotřebné poznatky, na které čas od času přijdu a budou tak krátké, že si nezaslouží celý vykecávací článek v rubrice "V mé hlavě".

Mé poznatky z tohoto týdne:
1. Čím častěji vidím svého bratránka, tím je drzejší.
2. Když strávím v práci 144 hodin za týden, začnu být otrávená.
3. V dusnu jsem ještě více línější než kdy jindy.
4. Chodit do práce večer je mnohem lepší, než tam chodit ráno.
5. Melounový Squash je dobrý, míchat to s pivem a semtexem už tak dobrý není.
6. Neměla bych kamarádovi který pracuje v Německu posílat svoje fotky, celý týden mě na fb šťouchají němci. A co hůř - Oni i píšou. Překladájí si text z němčiny do češtiny. PŘES GOOGLE PŘEKLADAČ!
7. Pohodlní lidé by se neměli usazovat do našeho křesla - Než vstanou tak zbourají celý byt a uteče půl hodina.
8. Někteří muži v mém okolí, kteří mají partnerky, nemají zrovna v oblíbených činnostech věrnost.
9. Oslovení "holčička" je strašný, ať už mě tak osloví kdokoliv, kdekoliv a přičemkoliv.
10. Při vyslovení věty "Dostanu piškotek?" je pravděpodobné, že dostanu něco sladšího.
11. Jak je možné, že má někdo z profilu (jakože z boku) naprosto úžasné rty?
12. Když mám záchvat studu a smíchu, mám přitom i neskutečný nával na hlavu.
13. Přátelství by se nemělo ukončovat, měly by se tolerovat vlastnosti druhého.
14. Občas se stane, že někdo místo do popelníku típne cígo o krabičku.
15. Nesmím, ale opravdu NESMÍM a NECHCI se zamilovat.

A pokud mám vybrat nějakou písničku týdne, tak asi zvolím Lucie - Srdce. Je to ze včerejšího večera, a prý byla velmi tématická. Mě spíš šlo o ty pohledy.

Tak to bychom měli.


Marcus Revolta - 11. září v Evropě

8. května 2016 v 14:36 | Bety |  Výběr hudby
[Ref:]
A probouzí se zlost,
Česká republika STOP!
A náš lid ztrácí moc,
a my máme toho dost! Dost! Dost!
Šmejdi ti hajzli nahoře to vedou!
Do všeho se tiše serou,
aby jsme bojovali mezi sebou
a my bojujem, takže se nám smějou.

Jenže zapomněli na to kdo jsme,
na naše bojové srdce.
Ale aby se to srdce mohlo projevit,
je potřeba pochopit, co brání tomu se spojit.
Cítíš nenávist k uprchlíkům? Je to past!
Cítíš nenávist k náboženství? Dostali tě!
Cítíš nenávist k rase? Dostali tě!
Jednoduše cítíš nenávist? Dostali tě!

Rozděluj a panuj je to tak jednoduché:
Punker, rocker, hip-hoper,
mladý, starý, malý, silný,
vegan, masožravec, komouš, kapitalista, muslim, křesťan, scientologista, ateista, buddhista, rasista, fašista, skinhead.
Kdy už na to to Česko přijde,
že je to pořád dokola ten příběh.
Pořád ta stejná sračka, VÝSMĚCH.
Jsme nastaveni dělat si VÝBĚR.

Ten má jiný názor, ten taky,
takže s tím nechci mít nic společného.
Přesně to je to jak chcou aby jsme přemýšleli,
aby jsme nikdy společně nevytvářeli.
Sere mě, že Česko se dokáže spojit,
jen když hrajem hokej nebo když začnem zbrojit,
proti společnému nepříteli.
Ale kdo to řídí?

[Ref:]

Uprchlíci, islám, celé je to sračka,
kterou řídí ti, o kterých jsem rapoval od začátku Revolty.
Další fraška, na facebooku jenom další náhražka.
Před 11. zářím - muslim, islám ? POHODA
A potom? TY ZKURVENÉ HOVADA
Každý druhý by zbraň nabíjel,
všechny muslimy by nejraději pozabíjel.
Češi proberme se!
Máme 11. září v Evropě!
Chcou, aby jsme začli cítit strach a nenávist, férově,
Označujou nepřítele účelově.

Prej islamizace - HOVNO,
Chcou v nás vyvolat strach a nenávist rovnou.
Česká republika dodává zbraně do Sýrie, a hádej komu:
Afgánistán, Irák, Irán, Lýbie, Sýrie.
Chcou odvést pozornost abysme přehlíželi bombardování zemí,
a s tím já kurva nesouhlasím.
Jak by se ti líbilo,
kdyby ti někdo bombaroval tvou zemi,
a nikdo z ostatních zemí, by se tě nezastal???

[Ref:]

-Pamatuj si jednu věc: Nikdy, nikdy se to nezlepší a nevyřešíme nic. Dokud stále budeme dávat důležitost tomu v čem se neshodneme a v čem máme odlišný názor. To co je doopravdy důležité je hledat společné a spojit se za ty věci, které víme že jsou správné. A to co my jako Česká republika potřebujem je se spojit a být za jedno v jedné věci a to je navrácení suverenity našeho národa. Přátelé, Paříž je jen další pokus o vyvolání strachu. To co se teď odehrává je 11. září v Evropě. Řídí to hrstka mocipánů kteří si s námi hrajou. Už dlouho před tímto vším jsem říkal, že nebude trvat dlouho a lidi si sami budou přát ať se vybombardujou, vyhladí, vypálí východní státy. A to je to, co oni chcou, získávají si tímto souhlas Evropy a lidí, aby mohli dál a ještě více bombardovat a nelegálně okupovat východní státy a používají k tomu manipulativně islám! Člověka lze zmanipulovat pouze když ho uvedete do strachu a pak mu ukážete člověka který vás ohrožuje. Celý Islámský stát je uměle vytvořená teroristická organizace sloužící pro stejné účely jako Al-kajda, Džihád - jednoduše vyvolávat strach. Jsou to najatí žoldáci a podívej se, jak jim to zase funguje. Vidím jak se naši lidé mezi sebou hádají kvůli tomu, kdo si dá francouzskou vlajku, kdo je proti uprchlíkům, kdo se jich zastává - to se vážně necháme neustále rozdělovat?
Vyzývám všechny otce rodin, všechny leadry, všechny vůdce, všechny osobnosti které mají vliv aby zachovali klid a nešířili strach a paniku, ale naopak zachovali čistou mysl a vnášeli do svých rodin a mezi své přátele jistotu, bezpečí že to bude dobré. Pokud námořník při bouři začne cítit strach i celá jeho posádka začne cítit strach a to je začátek konce. Ale teď ne. Teď už to společně zvládneme!

[Ref:]
A probouzí se zlost,
Česká republika STOP!
A náš lid ztrácí moc,
a my máme toho dost! Dost! Dost!
Šmejdi ti hajzli nahoře to vedou!
Do všeho se tiše serou,
aby jsme bojovali mezi sebou
a my bojujem, takže se nám smějou.



Výhled na město

4. května 2016 v 20:00 | Bety |  V mé hlavě
Pohled na noční město.
Tak nádherný pohled. Jako bych měla celý svět na dlani. Připadám si v tu chvíli tak malá a fascinovaná, a všechno ostatní je tak okouzlující. Když se dívám dolů, na spousty malých světýlek lamp, na budovy a domy. V tu chvíli si uvědomuju, že v každém tom domě nebo bytě je nějaký příběh a nějaká cesta. Za každým oknem je tolik přání, snů, radosti i smutku. A já bych každý z těch příběhů chtěla znát. Za život se mi to ale nepodaří, a tak si můžu jen domýšlet.
Je v některém z těch bytů někdo, kdo mi nějakým způsobem změní život? Dívá se právě teď z okna na hvězdy? Jaké je jeho přání? A dozvím se někdy celý jeho příběh? Osud dokáže být zlý, ale právě tato nevědomost je svým způsobem krásná.
Každý neseme na bedrech svůj životní příběh. Minulost, která z nás dělá právě to, čím jsme teď. Ať už byla pozitivní, či nikoliv. Každý máme svá přání, za které bojujeme. Své sny, o kterých si necháváme večer zdát. Své blízké, u kterých máme jistotu, že tu pro nás vždycky budou. Svou bolest, která nás trápí.
Život uhání, a my se ho pořád snažíme dohnat, ale při vší té rychlosti, se zapomínáme vydechnout. Každý by se měl občas zastavit a rozhlédnout se. Aby zjistil, že na světě není sám, že je tu spoustu lidí se svými příběhy a mezi nimi tací, kteří vás do toho svého příběhu chtějí zasvětit a chtějí vám dovolit být jeho součástí. Možná krátkodobou, možná navždy.